Lesní správa Hořice

nový objekt lesní správy
Hořice
vyzvaná soutěž na studii – nerealizováno
vyhlašovatel – Lesy ČR

Lokalita
Pozemek pro záměr výstavby administrativní budovy Lesní Správy ČR se nachází v klidné lokalitě ve východní části města Hořice. Lokalita je součástí „zelené městské části“, pozemek přímo sousedí se Sochařským parkem U Sv. Gotharda a areálem Hřbitova, na západní hraně jižního svahu s krásným výhledem do krajiny a na okrajovou část města. Celé území je charakteristické vzrostlou zelení se solitérními dominantami architektury a soch (kostel. sv. Gotharda, Portál hřbitova, galerie plastik, tvrziště). Zástavba v této lokalitě je velmi řídká a je tvořena především solitérními objekty.

Pozemek určený k výstavbě navazuje na parkový pás vedoucí od tvrziště se sochou Žižky. Tento zelený pás vnímáme z urbanistického hlediska jako důležitý a proto navrhujeme protáhnout jej prakticky až k ulici Strozziho. Součástí tohoto pásu zeleně, přístupným pro veřejnost, by měla být výstavba objektu Lesní Správy jako dalšího solitérního pavilonu v parku, který může případně doplnit ještě další solitérní objekt s veřejnou funkcí na sousedním pozemku při ulici Strozziho.

Pozemek
Vlastní pozemek určený pro výstavbu se nachází v severovýchodní části areálu ústavu sociální péče pro tělesně postižené a svažuje se k jihu. Pozemek je nyní oplocen společně s areálem a je nevyužíván. Přístup na parcelu je z křížení ulice Gothardská a Rašínovy stezky ze severu. Napojení pozemku na inženýrské sítě je z ulice Strozziho přes pozemek ústavu sociální péče. Severní část parcely je dle územního plánu v zastavitelné části.

Architektura
Návrh domu vychází z charakteru místa a snaží se v co největší míře využít jeho potenciál.

Navrhovaný objekt vytváří půdorysně písmeno „X“. Je tvořen dvěma hranoly, které se zařezávají do svahu při severní hraně pozemku. Objekt netvoří hradbu ke komunikaci, ale působí jako solitérní architektura v parku, čímž umožňuje zmiňovaný „zelený pás“ protáhnout k ulici Strozziho a umožňuje také volné využití nezastavěné části pozemku. Parkování na pozemku je umístěno při jeho západní hraně a navazuje na křížení ulice s Rašínovou stezkou. Tímto směrem je orientován i vstup do objektu tvořený mírnou rampou. Situování vstupní části definovalo natočení hlavní hmoty domu s kancelářskými prostory.  Vstup je zvýrazněn zvednutím střešní roviny a spolu s rampou tvoří „uvítací nálevku“. Vstupní část ústí v otevřený halový prostor vytvořený křížením hmot. Hlavní hmota domu pokračuje kancelářským křídlem s umístěním kanceláří východním směrem. Hranol hlavní hmoty je v patře ukončen terasou s výhledem do kraje. 

V hale je umístěno schodiště spojující spodní podlaží částečně zaříznuté do terénu, které využívá prosvětlené části pro umístění kanceláří revírníků, v koncové části jsou umístěny inspekční pokoje s hygienickým zázemím, které je možné využít v případě potřeby i jako kanceláře. Tato část je přístupná rovněž z terénu směrem od krytého stání pro automobily. Inspekční pokoje lze oddělit od ostatního provozu a zajistit pro ně separátní vstup.

Část skrytá v zemi je využita pro umístění archivů, skladů a technického zázemí objektu.

Druhá část domu se natáčí směrem do parku a je osově orientovaná k tvrzišti jako jedné z dominant v okolí.  Část této hmoty přiléhající k ulici vytváří terasu, která může být využita pro venkovní prezentace a jiná setkání, a je také přístupná z haly.  V druhé části tohoto kubusu je umístěno zázemí domu včetně hygienického a prostor je zakončen zasedací místnosti, která rovněž otevírá pohled do kraje. Toto otevření zvýrazňujeme, stejně jako vstup, nakloněním střešní roviny, čímž dostáváme větší světlou výšku v zasedací místnosti. Zasedací místnost je předělena mobilní stěnou, která může vytvořit oddělenou šatnu, nebo naopak výrazně zvětšit samotnou jednací místnost pro školení. Pod touto částí domu jsou nevytápěné prostory garáží, příručního provozního skladu a krytého parkování. Díky svahu je tato část objektu volně přístupná.

Celou parcelu navrhujeme jako prodloužení parku, v ideálním případě s budoucím propojením s ulicí Strozziho. Oplocení je uvažováno pouze při hranici s ústavem sociální péče, mělo by mít stejný charakter jako stávající oplození (sloupky z režného zdiva s pletivovou výplní). Myslíme si, že koncept domu v parku vytváří dojem otevřenosti a transparentnosti, tudíž nedoporučujeme jakékoli oplocení pozemku. V případě nutnosti by nové oplocení areálu Lesní správy oddělovalo pouze západní a jižní část pozemku a částečně plochy parkovišť. Plot by měl být nízký, aby nebránil výhledu. Severní a východní část pozemku by byla otevřená a přístupná, stala by se součástí parku se sochami.

Materiálové a konstrukční řešení
V terénu částečně zaříznuté podzemní patro je navrženo jako monolitická stavba na základových pasech (zakládání bude navrženo na základě geologického průzkumu). Strop nad spodním podlažím vytváří desku pro dřevěnou stavbu nad terénem. Tato deska je nad garážemi a krytými stáními nesena monolitickými stěnami, pilíři, a na východní straně je vykonzolována.

Dřevostavba patra je tvořena dřevěným skeletem, který je ztužen konstrukcí v křížení. V delších ramenech je jedno pole konstrukce zavětrováno.  Stěny jsou tvořeny sendvičovým systémem s difuzně otevřenou skladbou.

Vytápění objektu navrhujeme rekuperací s rozvodem v podlaze. Jednotka je umístěna v podzemním podlaží objektu a k sání vzduchu využívá tělesa vedoucí skrz halu. Trasa rekuperace umožňuje předehřátí nasávaného studeného vzduchu a stává se navíc interiérovým prvkem haly. 

V interiéru je povrch podlah z lité stěrky, stěny jsou z desek Fermacel, stropy jsou opláštěny překližkovými deskami se zabudovanou technologií.

Viditelné části exteriéru domu v podzemním podlaží jsou z pohledového betonu, popřípadě opatřeny cementovou stěrkou. Plášť patra domu má výrazné vertikální členění tvořené z dřevěných prken s překrytím. Okenní otvory vytvářejí souvislé vertikální pásy na fasádě. Prkenná fasáda se objevuje jako rošt i na střeše objektu, protože vzhledem k situování domu, bude střešní rovina rovněž pohledovou částí objektu.

Parkovací plochy navrhujeme jako dlážděné žulovými kostkami s částečnou možností vsakování dešťové vody a dávající zpevněným plochám přrodní charakter. Cestičky parkových úprav navrhujeme jako mlatové.