Při hledání vizuální tváře galerie jsme si začali klást otázky. Jaké je specifikum Východočeské galerie Pardubice? Existuje nějaký výrazný prvek/značka, která by byla pro tuto galerii typická? Profiluje se jako galerie města, kraje, či hraje svou roli v širším-celostátním měřítku? …
Všechny tyto otázky nás měly navést k tomu najít symbol, značku, která by mohla prezentovat galerii, a to Východočeskou galerii v Pardubicích. Odpovědi však byly nejednoznačné. Kunětická Hora, Zelená brána, půl koně, dům U Jonáše nebo snad konkrétní obraz ze sbírek? To vše by mohlo být součástí symbolu, značky, loga Východočeské galerie, ale zároveň i jakékoliv jiné regionální instituce.
Na otázku, co je galerie, se dá odpovědět mnoha frázemi - jedná se o kulturní instituci, prostor pro setkávání lidí, místo pro komunikaci, ... Galerie už není jen schránka pro obrazy a sochy. Ale co je opravdu? Jak dnes galerie oslovuje lidi? Jak se galerie dnes prezentuje?
Začínali jsem si problematiku negativně vymezovat. Tím jsem se dostali ke konceptu vytvořit vizuální styl, který je takovou negativně vymezující odpovědí. Tento vizuální jazyk je hrou a zároveň jasnou informací, je jednoduchý a hlavně zapamatovatelný. Oslovuje, vede dialog, ptá se, je veselý, může být provokativní i solidní. Stále se proměňuje, ale je jasný a čitelný, je nepřehlédnutelný! Přeškrtnuté symboly mohou být skrytým komentářem k dění ve městě, kultuře nebo jen nadsázkou, provokací, vtipem nebo „negativní“ popiskou.
Toto proměnlivé, jednoduché a živé logo by mělo Východočeské galerii v Pardubicích zajistit ve světě vizuální komunikace výraznou a specifickou tvář.
